Synapse
2023 / 2026
Florenc, Metro line C, Prague
Umění pro město / GHMP - Prague City Gallery
The light installation is conceived as a permanent, interactive artwork for the Prague metro, specifically for Florenc station, and explores the relationship between human civilization, technology, and urban infrastructure. Urban transport is understood here as both a functional and symbolic analogue of the city’s nervous system—a system that enables movement, exchange, and the continuity of everyday life.
Prague public transport is presented as a living organism whose “neural network” is formed by the routes of the metro, trams, and buses. The installation operates with real-time data: its visual content is generated based on the current positions of metro trains, trams, and buses, read through the online data interface of the Prague Public Transit Company. The movement of vehicles is directly translated into the dynamics of the light structures, producing a constantly evolving image of the urban organism.
Florenc station, one of Prague’s most important transport hubs, functions within the work as a key point of concentration and reconnection—a metaphorical synapse where flows of people, energy, and information intersect. The principle of the electrical impulse and its transmission is not only a metaphorical reference but also the technological foundation of the light installation itself, directly linking the conceptual and material layers of the work.
The complete installation consists of 170 light boxes, forming an extensive spatial structure. For Bright Brussels, 40 boxes are presented, representing approximately one quarter of the entire artwork. This presentation offers a unique opportunity to experience the structure and functioning of the installation prior to its full realization in the Prague metro.
The project originated from an international competition in 2023 and is being developed in collaboration with the Prague City Gallery (GHMP) and the Prague Public Transit Company (DPP). The final unveiling of the complete installation at Florenc station is scheduled for mid-2026.
V duchu prozkoumání propojení lidské civilizace a technologie vytváří instalace na pražském Florenci vizuální metaforu městské dopravy jako nervového systému města. Město, žijící organismus, úl lidských vědomí, zpracovává svůj nervový systém skrze dráhy metra, tramvají a autobusů, na nichž jeho občané, světélkující neurony, přenášejí své příběhy a myšlenky podél světelně oživených synaptických spojů se stíny tajemství ve svých koridorech a tepnách. Tyto dráhy posunují lidstvo přes urbanistickou krajinu, vytváří komplexní síť propojených cest a stezek. Florenc, páteř Prahy, křižovatka osudů, ve které se střetávají příběhy lidí a kříží linky veřejné dopravy, místo, kde se přestupuje mezi stanicemi a životními etapami, vytváří největší synapsi v tomto organismu. Synapse — fungující na bázi elektrických výbojů a jejich přenosů, tak synchronně dotváří celou poetiku světelného díla, které by bez elektřiny fungovat nemohlo.
Představte si 170 zářících buněk - každá emitující svou vlastní energii a vlastní příběh, tvořící tak pulzující světelnou grafiku, která v nás rezonuje jako melodie urbánní symfonie. Buňky mezi sebou navazují kontakty - synapse, které se větví, dále vznikají, či zanikají. Synapse, místo přestupu a interakce mezi buňkami, světélkují a reflektují pohyby, vzruchy, které k nim přicházejí z nás všech - občanů tohoto úchvatného, živého organismu. Každý vzruch, každé světlo v instalaci je jako individuální cesta někoho z nás v nekončícím proudu.
Skleněná stěna díla odkazuje k tradici prosklených stropů, které v budovách běžně poskytují přístup přirozeného denního světla a pocitově tak zvětšují prostor. Symbolicky pak odkazuje k původní budově vlakového nádraží Praha - Těšnov, které bylo postaveno v novorenesančním stylu se secesními prvky, v jehož interiéru se právě takový skleněný strop nacházel. Toto zázemí propojuje minulost s přítomností, historii s moderní technologií, vytvářející most mezi érami a ukazující na nekonečný cyklus změn, kterými město v toku času (a lidí v něm) prochází. Na změny v denním tepu města odkazuje i proměnlivá chromatičnost díla a její posun ze studené do teplé bílé v závislosti na denní době.
V jednotlivých boxech se poté odehrává hra s hloubkou prostoru. Světelné zdroje jsou umístěny ve dvou úrovních. Centrální světlo míří směrem do prostoru. Dílo také chová prvky minimalismu a geometrické abstrakce, klid a čistotu, která nenarušuje, ale spíše rozjasňuje a opticky rozšiřuje podchod. Grafika, která se nikdy nevrací k tomu, čím byla, nabízí stále nový obraz, nový začátek, nový příběh při každém pohledu. A tak dílo stojí jako symbol městského pohybu, otevřený prostor pro nekonečné možnosti, které před námi město rozprostírá, v němž každý může najít svou vlastní cestu, svůj vlastní příběh nebo putování. Stává se geometrickou mapou, která nám něco šeptá o nekončících cestách provázející náš běžný den.
Nabízí nám moment k zamyšlení, zastavení se: jakou stopu zanecháváme ve spletité síti spojení a střetnutí? A jak naše každodenní volby a cesty ovlivňují tento neustále se vyvíjející organismus, kterým je naše město?